Modřín trojskupina

Když jsem v roce 2006 sesazoval tyto tři modříny, věděl jsem, že jednotlivě stromy nepůsobí moc zajímavě. Ač mi největší z nich připadal v době sběru (cca 2002) jako mimořádný, později mi bylo jasné, že tomu tak není. Když ale člověk najde v českých lesích takto mohutný modřín, má pocit, že získal poklad (já si to alespoň tehdy myslel).

Jak se člověk mění a cestuje, potkává nové pěstitele s mnohem zajímavějším materiálem a dost často nabyde dojmu, že jeho věci nemohou nikoho oslovit. Ztratí je ze zřetele, někdy prodá …….

Stalo se to i mně s touto skupinou a nán trochu pocit, že jí to prospělo. Tolik jsem ji nesledoval, nechal ji volně růst, občas trochu zastříhl obrysy.

Fotky z roku 2006 upadly v zapomnění.

Před dvěma lety mi ale skupina zase přišla před oči. Stalo se tak především díky velkému modřínu, který díky intenzivnímu růstu neuvěřitelně zavaloval různá zranění a také začal tvořit nádhernou borku. Masivní, praskající, potaženou řasami a lišejníky, s patinou jak hrom. Ohromně to změnilo vzhled skupiny.

Bylo jasné, že bude pomalu třeba sáhnout po drátu, sáhnout do korun stromů, zredukovat je, usměrnit, učesat.

Na druhou stranu se mi úplně nechtělo, dá to opravdu dost práce drátovat skupinu, ještě tak velkou. K některým partiím si člověk také špatně dostává.

Takový exemplář modřínu si ale svou investici zaslouží, a tak jsem se mu po tři dny s přestávkami věnoval a jsem spokojený. Skupina se hodně posunula, fotky z roku 2006 (znovu objevené) mi úplně vyrazily dech. Jasně dokazují to, co vidím u jiných pěstitelů – poctivá dlouholetá práce nese své ovoce. Vůbec není nutné mít ty nejlepší jamadori z Alp.

Dovedete si představit, jak se těším na jaro, léto i podzim, až bude modřín měnit své barvy? A tenhle to opravdu umí skvěle!

Fotografie k vývoji skupiny